Během loňských letních prázdnin vydaly první díl pořadu, který zaujal naprosto novým formátem. Talkshow probíhající za běhu tu zkrátka ještě nebyla. Moderátorkám Barboře Hlaváčkové a Tereze Tobiášové se pořadem Kilák podařila najít mezera na trhu, kterou už stihly za téměř osm měsíců vyplnit více jak třiceti díly. Kromě netradičního způsobu zpovídání hostů zaujme Kilák bezcenzurovým pojetím, které je často podpořené štiplavými otázkami.
Na úvod bych zeptal, jak moc těžké bylo sehnat kameramana, který byl ochotný se poměrně rychle pohybovat pozadu?
Barbora Hlaváčková (B): On se nepohybuje výhradně pozadu, máme techniku, se kterou se pohybuje chvíli popředu, chvíli bokem a chvíli i pozadu. Chvíli běží, chvíli je to rychlá chůze. No, jednoduché to není, ale baví ho to, a dokonce ho to motivovalo, aby začal sám běhat.
Tereza Tobiášová (T): Ale upřímně, toho pravého jsme chvilku hledaly. Ne každý kameraman je zrovna sportovec (úsměv). Většina je zvyklá sedět nebo stát za kamerou na stativu a jen koukat.
Stal se už během třiceti epizod kameramanovi nějaký ten karambol? Přece jen, občas jsou během těch přibližně devíti minut občas střihy, tak jsou to mezery, které vyplnily nějaké pády kameramana nebo spíše vaše přeřeky?
B: Žádný větší karambol nebyl, snažíme se kameramana upozornit, když vidíme, že se blíží průšvih. Je to pak taky důvod střihu. Ale vystřiháváme třeba i naše „smrkací pauzy“, které byly hlavně přes zimu aktuální.
T: David Rath nám zachránil kameramana, který se málem rozmáznul o sloup. Pak nám taky klouzal hodně na ledu, když jsme točili s Martinem Veselovským na Vítkově. Ale střihy jsou hlavně technické, abychom zachovali tempo pořadu, než aby se mazaly chyby (úsměv).
K úplnému začátku. Najít talkshow nového formátu není nic jednoduchého, vám se to ale naprosto povedlo. Pomohla nějaká inspirace ze zahraničí, nebo jak ten nápad vůbec vznikl?
B: Ten nápad je opravdu čistě náš. Chtěly jsme talkshow a briefovaly jsme jak a kde a co lidi baví, a já jsem nadnesla, jen tak mimochodem, že teď strašně frčí běh, a Terez se toho chytla a bylo to.
T: My jsme právě hledaly něco, co tu nebylo. Něco, co nebude inspirované ničím jiným. A myslím, že se nám to podařilo. Vymyslely jsme to po telefonu, když jsem jela moderovat akci a stěžovala si Báře, jak jsem nešťastná z pravidel a omezení korporátů. Holčičí hodinové hovory nejsou vždycky o ničem (úsměv).
Kdo z vás celý vznik projektu více inicioval?
B: Terezka (úsměv). Úplně počáteční nápad udělat v uvozovkách něco byl její. Říkala mi to asi půl roku, minimálně, než jsme vůbec začaly mluvit o tom, jak by to tedy mělo vypadat.
T: Nutno ale dodat, že nám v začátku obrovsky pomohl Karel Dlabač, kterého zná Bára. Prostě všichni tři jsme v tom jeli stejně. Pak měl Karel hodně práce, a tak jsme zůstaly jen my dvě v uvozovkách zakladatelky. A tak to bude i dál, protože ten projekt je naše dítě a chceme si ho vypiplat.
Co vás na Kiláku baví nejvíce? Je to například kombinace jednoduchost, unikátnost a zdravý pohyb?
B: Já jsem sportovec, fitness instruktor, a běhám, takže pro mě je to spojení věcí, které miluju – moderování, rozhovorů se zajímavými lidmi, pohybu a hlavně mě baví nezávislost a svoboda toho našeho projektu.
T: Mě baví právě ta unikátnost. Vidět osobnosti v jiném světle. Za jiných okolností. A hlavně nemáme omezení. Můžeme se ptát na cokoli a zvát si kohokoli.
Musíte hosty hodně přemlouvat, nebo hned odpoví, že si rádi půjdou zaběhat?
B: Většinou, až na výjimky, do toho jdou a baví je to. I když se často svěří, že se báli.
T: Jen pár pohodlných odmítlo. Spíš k nám všichni chtějí (úsměv)
Co takový Pavel Novotný. Tam asi to přemlouvání ohledně pohybu nějakou dobu trvalo, nebo ne?
B: Vůbec ne, byl hned pro!
T: Pavel je sice dost osobitý a svérázný člověk, ale na druhou stranu je hodně chytrý. Podporoval nás od začátku, sdílel naše videa a komentoval. Byl rád, když jsme ho pozvaly.
Stojí rozhodování, kdo bude v dalším díle, jen na vás dvou moderátorkách, nebo ještě na někom jiném?
B: Jenom na nás.
T: A vždycky se shodneme. Vidíme to stejně.
Jak těžké je během běhání pokládat smysluplné otázky oproti běžnému moderování? To tempo kvůli natáčení není nijak závratné, ale přece jen se určitě trochu zadýcháte…
B: Jsme trénované a jsme na to dvě, to je výhoda. Ale samozřejmě je pro moderátora fajn, když má při rozhovoru otázky před sebou, když se potřebuje zorientovat, mrknout, na co se to chtěl ještě zeptat, to my nemáme.
T: Někdy je to celkem adrenalin 🙂 Ale holky obecně dokážou dělat dvě věci najednou, takže zvládáme.
Mnoho dílů Kiláku vznikalo celkem netypicky a hodně mě pobavily. Například Dominik Feri v metru, Honza Dědek, který poklusával v kabátu a s taškou v ruce, ale hlavně Jiří Paroubek a jeho léčivá chůze. Neměly jste během natáčení s Paroubkem chuť se nahlas rozesmát, nebo to s vámi jako se správnými profesionálkami ani necuklo?
B: Se mnou to cukalo. Když se podíváte pořádně, cukají mi koutky (smích). Ale na druhou stranu to bylo zajímavé cvičení, jenom pro mě nezvyklé, takže jsem se musela držet. Já jsem měla záchvaty smíchu i před lety, když jsem byla poprvé na hodině jógy.
T: Já dělám jógu normálně, takže to pro mě nebylo samo o sobě směšné. Ale nechtěla jsem to dělat celou dobu Kiláku. Spíš jsem se divila té pokerové tváři. Tomu, že s panem Paroubkem nic necuklo. Ani otázka na jeho sexy mozek.
U dílu s Davidem Rathem se pod videem objevilo několik negativních komentářů ve smyslu, proč někomu takovému dávat prostor. Natočili byste tento díl znovu?
B: Určitě ano. Ten díl vyvolal velké diskuse a to je podle mě dobře. My jsme tam neprezentovaly ani nehodnotily, jestli je ten člověk dobrý nebo špatný, to už je na divácích. My jsme toho člověka jenom zprostředkovaly, jak se mu teď po té kauze, která se tak řešila, žije.
T: Kilák je médium. A i když si nehrajeme na investigativní novinářky, ukazujeme lidem nové informace, nové pohledy, zprostředkováváme nové informace. A to pro mě není důvod k tomu, aby nás za to někdo kritizoval. Já bych to udělala znovu. Hned.
Jinak ale naprosto převládají pozitivní reakce, čili o motivaci pro další natáčení máte postaráno, je to tak?
B: Je to tak. Ale připomínám, že reakce na díl s Davidem Rathem nás rozhodně nedemotivovaly.
T: Naopak. Byly jsme rády, že jsme rozvířily vodu.
Pořad funguje téměř osm měsíců. Berete ho po této době jako úspěšný, dosáhly jste toho, čeho jste chtěly? Případně, co podle vás stojí za úspěchem – ten zajímavý formát, dvě pěkné moderátorky, nebo zajímavé otázky?
B: Je to nad očekávání. Lidi baví, že to je jinak. Baví to i běžce, někdy mají i připomínky k běžeckému stylu hostů. Zkrátka se nám asi povedlo zaplnit jakousi díru na trhu.
T: Jsme rády, že jsme vymyslely něco nového. Že jsme nemusely přebírat nic ze zahraničí. A žene nás to dál, k rozšíření Kiláku, které přijde už brzy (úsměv).
Kde se rodí nápady na nové hosty, případně na inovace, a jak často se kvůli tomu scházíte?
B: Jsme kamarádky, takže během našich setkání, telefonátů, mezi řešením vztahů a tak…
T: Nápady jsou všude, nestíháme je ani zpracovávat. Ale naší velkou výhodou je, že se známe deset let a rozumíme si. Takže je to práce i zábava.
Otázka na závěr. Máte někoho vysněného, s kým byste si rádi zaběhaly? Teď myslím i ze zahraničí…B: Já ano – Robbie Williams, Jon Bon Jovi, Bryan Adams, Gerard Butler – toho žeru, ale nevím, jestli bych ten Kilák dala, asi by se mi dost podlamovala kolena. No, a škoda, že už mezi námi není Václav Havel, to by byl splněný sen mít ho v Kiláku.
T: Já budu teda skromnější (úsměv). Já bych ráda vyzpovídala pana Ovčáčka. Taky znovu Michala Horáčka, až bude prezidentem (smích) a udělal by mi radost Jiří Bartoška. Kdyby měl čas Shia LaBeauf nebo Chris Martin, klidně bych za ní letěla i do Británie nebo do Ameriky. A když už tam budeme, třeba bychom stihly i Jaromíra Jágra. To je taky celkem meta.
B: Máme to zkrátka stejně i s tou skromností! (smích)